Marie C.
Pochází z Tachova, kde po studiu SEŠ pracovala téměř deset let v jedné místní bance. V roce 1999 odešla za studiem angličtiny do kanadského Toronta, kde v současné době žije.
http://www.mariecopps.com/
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1220x
Seznam rubrik
Marie C.
Lidé stále více přibírají na váze a jsou nemocní. Co děláme špatně?
Před dvěma lety jsem prošla opravdu velkou změnou životního stylu. Přestala jsem sledovat televizi, konzumovat maso pocházející od čtyřnohých i dvounohých zvířat, pít Coca-Colu, kávu a kravské mléko a konzumovat bílý cukr. Obloukem se vyhýbám geneticky modifikovaným potravinám, aspartamu a glutamanu sodnému a dávám si veliký pozor na ostatní škodlivé emulgátory a barviva. Ponechala jsem si jen sporadicky konzumaci ryb v mém oblíbeném Sushi.
Marie C.
Jak jsme málem omylem povalily anglickou královnu
O víkendu se konal 15. ročník dne otevřených dveří 155 architektonicky, historicky, kulturně a společensky významných budov po celém Torontu. Pokud jste měli zájem se projít útrobami budov, do nichž je jen málo kdy možné se dostat, měli jste k tomu perfektní příležitost právě o víkendu. Původně jsme měly s dcerou namířeno jinam, ale nějak nás to dovedlo do budovy Ontarijského provinciálního parlamentu. Jsem trochu ulítlá na starožitné věci a nábytek a mám navíc ráda Viktoriánský styl, a tak to pro mě byla věru zajímavá podívaná.
Marie C.
Kráčí po přechodu, hledí do mobilu
Neopatrnost některých lidí mě zaráží. Jak může jít člověk po přechodu, hledět do mobilu - a přitom ani jednou nezvednout hlavu? Jak může někdo takto naivně důvěřovat svému okolí, když ty lidi ani nezná?
Marie C.
Byl jednou jeden pouliční umělec
Venku se udělalo konečně trochu teplo, a tak pouliční umělci všeho druhu oprášili své kostýmy a vyrazili do terénu. Nevím proč, ale nějak mně na nich cosi imponuje. Neskutečně mě ty jejich kousky baví. Potkat jich v Torontu můžete mraky jako asi v každém velkém městě. Musím říci, že v mnoha případech také platí, že jejich talent je na úrovni divadelního kolegy. Moc se mi líbí ta jejich spontaneita a nadšení se s lidmi na ulici podělit o to, co jim příroda nadělila.
Marie C.
Třikrát hurá, konečně jsme se dočkali!
Já jsem tak šťastná! Zima definitivně končí a na trůn usedá na dva týdny jaro. Po té tu máme hned letní parno. Mám opravdu velikou radost, protože po půl roce zimy zimovaté tu máme opět na chvíli teplo. Když jsem o víkendu vylezla před dům, tak jsem koutkem oka zahlédla trochu zeleně. Zajásala jsem radostí a v mžiku jsem byla zpátky s foťákem v ruce. To si musím vyfotit, říkala jsem si, protože tyhle překrásné začátky, kdy se nový život klube, i přes všechny možné překážky na svět jsou slovy nepopsatelné. Vím, že v Čechách je prakticky už léto, ale tady u nás teprve začíná vše pučet...
Marie C.
Hlavně aby se mi ta čeština z hlavy nevypařila!
Velice jsem si před patnácti lety přála umět anglicky. Byla to moje obrovská vášeň se tento pro mě tehdy velice těžký jazyk naučit. Možná, že jsem si měla také zároveň přát, abych si hlavně pamatovala ten svůj rodný. Říkám si pro boha, abych nedopadla jako někteří emigranti, které není nutné jmenovat, a češtinu jsem časem také nezapomněla. Dlouho jsem si to nechtěla připustit, ale ten můj dlouhodobý pobyt v Kanadě se na ní už trochu podepsal.
Marie C.
Máte už také svoji selfie?
Dalo by se říci, že focení sama sebe mobilem je fenoménem naší moderní digitální doby. Na sociálních sítích se to jen hemží selfies všech možných celebrit, politiků i nového papeže, až po naše přátele. Nic proti nim nemám, ba naopak, ale přijde mi, že se z toho stává už trochu posedlost. Taková jedna selfie sem, jedna selfie tam, je určitě zajímavá záležitost, ale sdílnost některých selfie nadšenců je mírně přehnaná. A tak si říkám, jak by na tom byli umělci jako Frida Kahlo, Henri Matisse, Umberto Boccioni, Francisco Goya a jiní, co se také rádi už před mnoha lety autoportrétovali, kdyby dnes měli v ruce místo štětců chytrý telefon. Asi nejpozoruhodnější mi na celém tomto fenoménu přijde fakt, že se novodobý výraz "selfie" stal dokonce slovem roku 2013. To už je opravdu něco!
Marie C.
Obrazem: Jak to vypadá na protestech v Kanadě proti GMO plodinám
Vloni jsem se dvakrát zúčastnila pochodu proti korporátnímu gigantu Monsanto a jeho GMO plodinám, které jsou z pohledu zodpovědných vědců brány jako špatné a zdraví škodlivé. První celosvětový pochod proběhl 25. května, druhý 12. října 2013. Je velice povzbudivé vidět, jak lidé pomalu začínají chápat škodlivý dopad GMO plodin na lidské zdraví i na přírodu, a postupně se do těchto pochodů zapojují.
Marie C.
V Ontariu tají ledy, všichni už netrpělivě vyčkávají příchod jara
Po letošní dlouhé a mimořádně kruté zimě se už všichni včetně zvířat těší na jaro. Když jsem byla dnes ráno fotit tající ledy na jezeře Ontario, tak přes křik racků nebylo slyšet vlastního slova. Myslím, že i oni mají zimy již plné zuby, možná spíše zobáky. Vypadalo to, jako by si opravdu stěžovali. Není se co divit, protože teploty, které letos přinesl nejeden polární vír nad území Kanady a Spojených států, byly opravdu hluboko pod nulou a nikdo tady takovou zimu již dlouho nepamatoval.
Marie C.
Torontem se už proháněl Santa Claus. Vánoce jsou tu cobydup…
Torontem se už před dvěma týdny proháněl Santa Claus. Konal se tu každoroční vánoční průvod, letos již po sto deváté.
Marie C.
Vzpomínky na Orlando
Když jsme letos v únoru přicestovaly s dcerou z nevlídného Toronta, kde si sluníčko už delší dobu hrálo na schovávanou do sluncem zalitého Orlanda, tak jsme byly radostí bez sebe. Takové teplo, té zeleně a hlavně ten vzduch! Akorát z těch aligátorů šel trochu mráz po zádech. Nejpříjemnějším překvapením bylo ovšem zjištění, že se tam letos oslavují hned dvě významná výročí. Měly jsme ohromnou radost, že jsme mohly být svědky tak parádních oslav.
Marie C.
Čekání na Lucy
Já prostě miluji fotit děti. Když ke mně do studia letos na jaře přišla těhotná Jessica se svojí úžasně roztomilou dcerkou, tak jsem zajásala. Clara byla od začátku rozkošná a velice hravá. Tak úžasné dítko jsem už dlouho neviděla. Celé focení bylo pro mě velikým zážitkem také pro to, že mu asistovala moje dcera. Nejvíce jsem se ovšem pobavila tím, když jsem se Clary zvídavě zeptala na to, koho má maminka v bříšku. Jessica se ke mně v mžiku přiklonila a zašeptala mi do ucha: „Na to se jí raději ani neptejte!“ Fotografie, kde Clara leží na maminčiných nohách a hledí jí na bříško, je proto výmluvná. Co si tak asi myslela?
Marie C.
Na konci proměny byla z Noriko půvabná gejša
Už jako malé dívce mi imponovali Japonci. Jejich jedinečná kultura, jídlo i architektura. Vždy jsem obdivovala jejich dechberoucí zenové zahrady, překrásné pagody, ladné a vznešené pohyby gejš i bojové dovednosti samurajů. Nějak mě podvědomě imponoval ten jejich neuvěřitelný pracovní přístup a osobní šarm. Když jsem byla na střední škole, tak jsem dostala, už ani nevím od koho, knihu o Japonsku. Dodnes si pamatuji, jak jsem v ní neustále se zvědavostí a nadšením listovala.
Marie C.
Díky za každý strom, racka i veverku
Miluji přírodu a zvířata, poslední dobou hlavně veverky. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou je kolem mě samá veverka. Bude to asi trochu zákonem přitažlivosti, že se tedy v jednom týdnu dostaly přes okno do našeho domu hned dvě veverky. Po jednom takovém „přepadení“ si jdu večer lehnout, a když se natahuji po peřině, tak v tom mě do prstu cosi cvrnkne. Koukám co to je a ptám se, kde se to tam vzalo? Byl to ořech! A tak si říkám pro sebe, to on jí musel při tom seskoku z okna na postel z té huby vypadnout. Jak by se tu jinak vzal vlašský ořech? Díky Bohu, že je kolem nás a obzvláště pak ve velkoměstech stále ještě nějaký ten malý kousek přírody.
